GAMEPLANET

Herní série Tony Hawk byla po mnoho letech špičkou mezi skejtovými hrami (a dalo by se říct, že jedinou) a tak si pánové z EA před dvěma lety řekli, že je na čase vyvinout nějakou tu kvalitní konkurenci a právě proto v roce 2007 vyšla hra Skate (vskutku originální název). Prvotiny většinou mají spousty chyb, ale Skate byl příjemným překvapením a svého konkurenta se jmenovkou mistra Hawka celkem s přehledem porazil u recenzentů i hráčů. Bylo tedy jasné, že pokračování nás nemine a nyní se můžeme podívat, jak si Skate 2 vede.

Předem je třeba říct, že hra se drží vytyčené filozofie, takže nečekejte mnohametrové skoky, ale spíše reálnější simulaci tohoto moderního sportu. Alfou a omegou celé hry je dle mého ovládání, které mi v mnoha ohledech připomnělo ovládání NHL 09. Většinou si totiž vystačíte s ovládáním oběma páčkami a použitím triggerů. Věc v minulosti zcela nevídaná, ale v této hře velice dobře fungující. Tím se rozhodně nesnažím říct, že hned po několika minutách hry budete zkušeně překonávat všechny překážky, slajdovat po všem a všude a udivovat své kamarády svojí genialitou. Ne, spíše naopak. Budete padat (hodně často, ale vadit Vám to nebude, protože pády jsou efektní a přímo stvořené pro ortopedy samouky) a bojovat s načasováním některých skoků, ale netřeba připomínat, že ani Řím nepostavili za den, takže po urputném tréninku se na solidní úroveň dostanete. Za pozitivum musím zcela jistě označit realističnost triků (kterých mimochodem od minulého dílu přibylo), což hře dodává mnohem lepší pocit z hraní, protože rozhodně lépe uvěříte tomu, že jsou takové triky v lidských silách.



Skate byla jedna z pilotních her next-gen konzolí a udivovala výbornou grafikou. Druhý díl rozhodně ostudu neudělá, ikdyž místy jsem postřehl drobné problémy s frame ratem. Nicméně vizuálně na mě hra působí velice příjemně, realisticky a inovativně.
Dech mi vzal už úvodní filmeček, který je zdařilou kombinací skutečného videa a herní grafiky a skrze něj se dostáváme k dalšímu bodu této recenze a to je příběh a zápletka hry. Úvodní film nám ukazuje hlavního hrdinu, který opouští věznici, kde strávil několik let (já u něj zavzpomínal na svůj oblíbený Prison Break) a snaží se znovu vybudovat svoji kariéru, která tímto pobytem utrpěla. Právě to je hlavní cíl nejdůležitějšího módu celé hry – kariéry. Děj se odehrává ve fiktivním městě New San Vanelona, které od prvního dílu prošlo evidentní přestavbou. Autoři nám tento fakt vysvětlují trochu levně (přírodní katastrofa), ale na druhou stranu o to zas tak nejde.



Milou novinkou je i to, že díky této živelné katastrofě je město rozbořené a v mnoha ohledech to na Vás klade další nároky. Některé překážky totiž nejsou na svém místě a Vaším úkolem je slézt z prkna a pěkně po svým tyto překážky uchopit a přemístit na místo určení. To Vás nutí samozřejmě lépe pozorovat okolí a přemýšlet a taky možnost objevovat skryté cesty a skoky na místa, kde se normálně nedostanete. Tato novinka je samozřejmě i součástí mnoha úkolů, které Vás v kariéře čekají. Jakmile si projdete pohodovým tutoriálem, který Vás naučí základní triky, můžete se rozjet po celém městě a hledat další. Tohle mi místy připomínalo model posledního Burnoutu – velké město bez omezení přístupu a je jen na Vás, jak se ke hře postavíte. Můžete plnit úkoly a nebo si jen tak jezdit a hledat skrytá místa a skoky. K některým úkolům se jistě hodí poznámka - nervům nebezpečné. Možnost opětovného začátku jsem využil nesčetněkrát a mnohokrát jsem používal i jadrnější moravské nadávky. Obtížnost některých úkolů byla opravdu mimo moje schopnosti a rozhodně hře neprospívá ani chabá inteligence ostatních skejťáků, které ve hře potkáte. To se projevuje především tím, že do Vás vrážejí a vyloženě se pletou do cesty.



Jakožto hudební fanoušek jsem čekal jaký bude soundtrack. Čekal jsem nějakou směsku černošské hudby, které příliš neholduji, ale výběr mi ve finále celkem sedl a třeba takoví Rage against the machine mi udělali velkou radost. Vůbec je na hře vidět z čí dílny vyšla, protože je přímo přeplněna reklamou všech možných sportovních a skejťáckých značek, což ale rozhodně neberu jako zápor, ale zcela logický fakt, jak od tvůrců hry, tak i od těchto firem (např. Adidas, Vans, DC apod.). Možnosti při tvorbě charakteru jsou takřka neomezené a není problém si vytvořit hrdinu (či hrdinku) zcela dle Vašeho vkusu včetně editace vlastního oblečení či designu prkna.



Co říci závěrem? Hra potvrzuje kvality prvního dílu a v lecčems jej vylepšuje. Rozhodně očekávejte velice dobře vypadající hru se skvělým ozvučením a dobrou atmosférou skejtového stylu života. Hrací dobu Vám jistě prodlouží i online možnosti nebo tvorba vlastních fotek a videí. Co mi vadilo je místy neúměrná obtížnost některých spotů a také inteligence počítačem ovládaných skejťáků (místy na úrovní lehké mentální retardace). I tak za své peníze dostanete kvalitní hru a pokud holdujete zmíněnému stylu života, tak je pro Vás hra jasnou volbou na několik týdnů.