Představte si strategii, která má tak rozsáhlé mapy a ve které máte tolik jednotek, že alespoň polovinu herní doby strávíte v naprostém oddálení kamery a z tanků jsou čtverečky a z letadel trojúhelníčky. Ano, to je Supreme Commander. :-)
Výborný počin, který si jistě najde mnoho skalních fanoušků stejně jako podobný předchůdce Total Annihilation.
Klady
- Skvělé grafické zpracování
- Přehledné ovládání
|
Zápory
|
V daleké budoucnosti se lidstvo pomocí kvantových bran rozšířilo po celé galaxii. Vše bylo skvělé, dokud se od Spojené Federace Země (UEF) neoddělily 2 frakce: Cyberané a aeonští Osvícení. Cyberané jsou lidi spojení s umělou inteligencí a různě vylepšení stroji, Aeon se řídí zase filozofií Seraphimů, jediné mimozemské rasy, na kterou lidstvo narazilo (a během krátké chvíle ji i vyhubilo). Od doby rozdělení trvá „Nekonečná válka“, která je dlouhá asi jako vývoj Duke Nukem Forever (cca 1000 let :-)). No, ale nyní přicházíte na scénu vy a jdete ji ukončit!
Historie světa Supreme Commander (dále jen SupCom) je poměrně zajímavá, i když je z větší části napsaná ve vytištěné příručce. Nejzábavnější postavou je jistě dr. Beckermann, vůdce a otec Cybranů, který je v jejich čele už přes 1000 let. V příručce se píše, že jeho dlouhověkost je způsobená super-technologiemi atd., ale ve videích ve hře je vidět, že z dr. Beckermanna je jenom mozek v láhvi a tělo je jenom holografická projekce. Navíc je občas trochu senilní, ale co byste nechtěli po 1000 letech života. (Vzpomeňte si na Hollyho z Červeného trpaslíka.)
Základní částí SupCom je kampaň, kterou má po šesti misích za každou frakci. To sice není mnoho, ale vzhledem k tomu, že každá mise zabere tak hodinu až dvě a půl hodiny, tak je hrací doba dost dlouhá. Příběh kampaní se točí kolem ultimativní zbraně UEF, Černého slunce, které je schopné pomocí kvantových bran zničit celé planety. Takže za UEF máte Černé slunce dokončit a použít ho, abyste zničili hlavní planety soupeřů, a za Cyberany a Aeon se ho musíte zmocnit a použít ve svůj vlastní prospěch.
Samotné mise jsou zvláštní tím, že se v jejich průběhu několikrát zvětší mapa, a to až třeba trojnásobně. Začínáte s jedním malým úkolem a po jeho splnění se objeví větší cíl, zvětší se bojový prostor a obvykle se vám otevřou i nové technologie. Toto činí mise zábavnými, jelikož stále máte co objevovat. Úkoly, které na vás čekají, jsou obvykle ve stylu „znič nepřátelského velitele“, „braň základnu a stavbu x“, „eskortuj náklaďáky ypsilon“ atd., takže nic extra originálního, ale díky skvělé hratelnosti se nudit nebudete.
Základním článkem vaší armády je ACU, robot, který reprezentuje vaši osobnost. Dokáže stavět a opravovat budovy základní úrovně a je obstojný i v boji. Důležité je, že se dá mnoha způsoby vylepšit (generuje více energie a hmoty, má osobní štít, teleport, lepší zbraně…). Pokud vám ho nepřítel zničí, vybouchne atomovým výbuchem a znamená to obvykle vaši prohru. (Osobně to řeším tak, že ho nechávám schovaného v bázi pod několika vrstvami energetických štítů. :-)) Pomocí ACU na začátku postavíte extraktory blíže nespecifikované hmoty, nějaké ty generátory elektřiny a základní továrny. Z továren potřebujete ženisty, kteří mohou stavět více druhů budov. Potom je důležité vylepšit fabriky na lepší úroveň, abyste mohli stavět lepší ženisty, abyste mohli stavět lepší budovy… Celkem jsou tři technické úrovně a je mezi nimi obrovský rozdíl. Budovy vyšších úrovní jsou obvykle šíleně drahé, ale jejich vlastnosti jsou mnohonásobně lepší než těch méně vyspělých. Pak je na každém, zda si pořídí desítky levných generátorů, nebo jeden velký.
Díky přehlednému interface je stavění celkem radost. V horní liště máte současnou bilanci ekonomiky: pokud jsou čísla v plusu, je vše OK, pokud v mínusu, spotřebovávají se vaše rezervy a pokud i ty dojdou, značně se zpomalí veškerá výroba. U staveb i jednotek, které chcete postavit, se píše nejen jejich celková cena, která je celkem k ničemu, ale hlavně okamžitý dopad na ekonomiku (kolik zdrojů se bude odčítat z bilance) a doba výroby. Výroba/výstavba se dá urychlit, když použijete víc ženistů, ale tak zase spotřebujete více surovin. V továrnách je možnost dát si pořadník na výrobu a pak dát opakovat cyklus, takže se donekonečna budou vyrábět ty samé jednotky. Takto jsem se jednou zaměřil na bojovou frontu a když jsem se vrátil, v základně se mi válelo asi 140 bombardérů. :-) Některé budovy a jednotky trvají postavit opravdu, ale opravdu dlouho. Jedná se zejména o jaderná sila, jaderné ponorky a experimentální jednotky. První dvě zmíněné trvají postavit cca 83 minut (za předpokladu, že je staví jenom jeden ženista), u experimentálních jednotek (o kterých až později) se doba výstavby liší, ale pohybuje se od 30 do neuvěřitelných 370 (!!) minut. Pěkné, že? Ještě že je možné urychlit čas, ale i tak se nejdéle stavěných budov občas nedočkáte ani do konce mise.
Každá ze tří stran má jiné jednotky, i když samozřejmě typově jsou si podobné. Na zemi převažují lehcí průzkumníci, tanky, artilerie, protiletecká vozítka, obléhací boti, na vodě zas ponorky, fregaty, torpédoborce a atomové ponorky a ve vzduchu bitevníky, transportéry a bombardéry. Jak jsem již naznačil, rozdíly mezi frakcemi jsou spíše kosmetické, ale najdou se i výjimky, např. cyberanský torpédoborec může vysunout nožičky a jít pomalinku i po zemi. Tomu se říká vylodění! :-) Již zmíněné experimentální jednotky jsou zřejmě největší rozdílem mezi jednotlivými stranami. Za UEF je k dispozici ponorná letadlová loď, pojízdná továrna a ohromná artilerie (to je ta, která se staví přes 5 hodin), za Aeon létající pevnost à la Den Nezávislosti, pak opět ponornou pevnost a obřího robota a za Cyberany obrovský vzdušný bitevník, rychlopalnou mobilní artilerii a nakonec krásného pavoučího robota, asi jako z filmu Wild Wild West.
Multiplayerová část je obvyklá jako u ostatních RTS, hraje se na jednotlivých mapách a cílem je prostě zničit nepřítele. Pokud nemáte kvalitní připojení a nemůžete hrát na jednom z mnoha serverů a ani přes LAN, stále ještě můžete použít počítačové oponenty, kteří mají celkem obstojnou umělou inteligenci.
Ovládání SupComu je pohodlné a jednoduché. Pokud chcete naplánovat trasu, stačí mačkat příkazy se stisknutým shiftem, a pokud pak chcete další jednotce dát stejný příkaz, opět se shiftem kliknete na již vytvořenou cestičku. Jinak se žádné originální nápady nekonají, autoři se drželi ozkoušených metod.
Technické zpracování je vyloženě skvělé. Vše vypadá nádherně, hlavně potom všudypřítomné výbuchy. Kdykoliv během hry si můžete odzoomovat, až mapa vypadá jako minimapa, ale hned zase zpátky do bitevní vřavy plné grafických orgií. Jediný rozdíl mezi těmito dvěma pohledy je asi 25 FPS. :-) SupCom je opravdu velice náročný na hardware a na starších PC půjde jen na opravdu nízké detaily. Pokud máte opravdu dělo, můžete hrát i na dvou monitorech najednou. Kromě úžasné grafiky je tu ještě skvělá epická hudba od Jeremyho Soula, který složil soundtrack například pro Oblivion.
SupCom není nijak zvlášť převratná RTS, spíše je jiná než ostatní. Masivnější, epičtější. To sice nemusí vyhovovat všem, například fajnšmekrům, kteří rádi používají menší skupinky jednotek na zákeřný útok na bázi – díky šíleně silným obranným věžím s dlouhým dosahem nemají totiž menší ataky zpravidla šanci. Ale všem, kteří nemají nějakou averzi vůči strategiím, musím SupCom jedině doporučit.