GAMEPLANET

Osamělý válečník prochází krajinou pokrytou sněhem. Větry bičují jeho tvář, ale on neohroženě čelí blížícímu se nebezpečí. Je sám, jeho druhové jsou již hodují na onom světě v síních bájné Valhally. Nepřátel jsou mohutné šiky, další a další se valí v nekončících řadách. Náš hrdina však nepociťuje ani náznak strachu. Je totiž bohem tohoto světa.

Na akční hru Too Human jsem čekali několik let. Původní koncept byl prý vytvořen již v éře Playstationu2, i když byl zřejmě výrazně odlišný od toho současného. Mediální masáž byla poměrně velká, ale z častých trailerů bylo jen možné jen těžko dešifrovat, v čem bude výsledná hra spočívat. Nakonec dostáváme solidní hru, která ale měla zřejmě vyšší ambice. Po příběhovém intermezzu se na ni podíváme podrobněji.

Svět už nikdy nebyl jako dřív. Nastala doba věčného ledu a lidstvo zmíralo pod neustálými útoky ďábelských bytostí. Není obrany před démony, jen smrt číhá všude. Ale náš pán, mocný Odin, poslal své syny, aby lidstvo chránili. Bohové jsou silní a stateční. Ve skutečnosti jsou však mnohem nebezpeční než démoni samotní.



Too Human je akční RPG, které se nejvíce podobá herní sérii Devil May Cry. Ve hře se chopíte Baldura, boha světla a krásy, jehož hlavní zaměření si můžete vybrat na začátku. Na výběr máte z pěti různých povolání, má volba byla cesta válečníka. Ocitáte se na Zemi v blíže nespecifikované budoucnosti (nebo minulosti?), na které proběhly rozsáhlé klimatické změny. Život udržuje pouze vyspělá technologie ve spojení s virtuální realitou. Lidstvu vládnou noví bohové. Původně byli lidmi, ale díky pokročilému vývoji se z nich stalo něco víc. Celý svět je inspirován severskou mytologií, takže čekejte vyprávění ve stylu starověkých ság. Autorům se podařilo výborně vybrousit atmosféru a občas jsem si opravdu připadal jako účastník dávno zašlé slávy. Vztahy mezi bohy nejsou zrovna harmonické. Problémy vytváří především bůh Loki, jak už je jeho zvykem, a brání tak vytyčenému cíli porazit věčnou zimu na Zemi. Nerad bych prozrazoval příběh ve všech jeho podrobnostech, protože se dočkáte řady zvratů a pořád budete mít pocit, že ne všichni hrají úplně poctivě. Aby bylo vše o něco složitější, můžete se občas přenést do virtuální reality a tam se poradit s vědmami, které jsou vlastně ztělesněním umělé inteligence. Vtip je v tom, že jejich rady lze vykládat různým způsobem.

Pomalu stočil svůj zrak k hluboké tůni, na které se tvořily vlnivé kruhy. Přibližovaly se k němu tři ženy. Každá jiná, ale přesto nějakým způsobem všechny stejné. Nevěděl, co mu řeknou. Jejich odpovědi vzbuzovaly mnohem více otázek. Andělé jsou blíže peklu, než se zdá.

Je načase se věnovat záporům této hry, protože jich bohužel není málo. Za hlavní negativum Too Human považuji častý stereotyp. Představte si situaci, kdy vlezete do velké haly, proti vám halda robotů. Vy je sprostě vykydlíte, postoupíte do další místnosti a tam … nová horda nepřátel. A takhle pořád dokola, až se z toho úplně zblázníte. Ke konci hry jsem už doslova řval, protože se hra opakovala k uzoufání. Navíc nepřátelé spoléhají hlavně na kvantitu, takže moc druhů ve hře nenajdete. Energie moc nemáte, takže poměrně často umíráte, naštěstí se vracíte okamžitě do hry a nepřátelům se energie nedoplňuje (ala Bioshock). Věřte, že umírat budete opravdu často. Navíc je s podivem, že ačkoliv je hra velice nápaditá v příběhu, co se týká herní náplně, už to žádná sláva není. RPG prvky jsou ve hře přítomny často, jejich vliv na vaši postavu je ovšem překvapivě malý. Marně vzpomínám na hru, kde bych měl intenzivní pocit, že postupem hry spíše slábnu. Nevím, občas jsem měl pocit, že hraji hru nějak špatně, že nevyužívám všech jejich možností, ale i při opakovaném hraní se situace k lepšímu nepřiblížila. Na vině je také neposedná kamera, která má občas tendenci natočit se tak nešťastně, že ztratíte jakoukoliv orientaci na bojišti a to v líté vřavě určitě nepotěší.

Přesto tvůrci přinesli i řadu vymožeností. Tady bych jmenoval především ovládání, které mně osobně vyloženě sedlo. Pravým analogem ovládáte meč a zároveň jste schopni se rychlým přískokem přilepit na protivníka a promptně ho zlikvidovat. Grafika je výborná, také hudba skvěle podbarvuje příběh a přispívá k celkově výborné atmosféře. Není to herní pecka, která by měnila dějiny, ale slibuji, že po jejím dohrání si na ni občas vzpomenete. Co víc si přát?

Blíží se Ragnarök, konec vlády bohů…