GAMEPLANET

Zájem o žánr RTS v posledních letech nějak povadl. Když už to začínalo vypadat, že kvalitním realtime strategiím odzvonilo, ohlásil jeden švédský tým super velkou RTS z období studené války. Po necelém roce čekání je konečně tady a nám nic nebrání rozebrat si ji v této recenzi.

Rusáci, hnusáci?
Už to začíná vypadat vážně divně. V hodně hrách hrajete za Američany proti Němcům. Období druhé světové války respektujeme, ale že si tvůrci a patrně i hráči kují už nějakou dobu pytle na ruskou národnost, to je trochu nadsazené. Ovšem komunismus je hrůza a Rusko je něco jako modla klasického komunismu. A ačkoliv se tváří, že už na něj definitivně zanevřela, moc lidí tomu nevěří. Avšak Rusko kdysi stvořilo zlo největší. Sovětský svaz. Ten už to má taky za sebou, ale to herním tvůrcům nezabraňuje brát jeho jméno do úst jako satana, který se už stereotypně snaží dobýt Evropu, či ještě ohraněji dobýt Ameriku. World in Conflict rozhodně přemírou originality netrpí. Sovětský svaz se začíná rozpadat, což se patrně dozvěděli i oni vysocí politici s rozkvětanými mozky. Co s tím? Útok na (kdo by to čekal) Evropu nedopadl dobře, a tak je načase vzít útokem samotnou Ameriku. Takže nalodíme se na loďky a vydáme se vstříc zemi zaslíbené. Těsně před tímto bylo patrně nutné zdárně zfetovat všechny típky u radarů a vojenský dozor, který si stovek plavidel s BVPčkama na palubě vůbec nevšímal. Když na vás pak ve hře vyskočí první animace, kde vidíte, jak ruské tanky vjíždějí na ostrov mezi normální civilizaci, jak se americká domobrana snaží zorganizovat, určitě vás to dojme. Mě to tedy dojalo. Je načase trochu se rozkoukat a rozstřílet všechny vyznávače srpu a kladiva.

A ako sa to hrá?
Když se dostanete do hry, první, co vás překvapí, je ta úžasná grafika. Ano, tvůrci nezalhali ani trochu a grafiku by jí mohla závidět leckterá FPS akce. Stejně jako FPS se to však i hraje. Na začátku mise máte určitý počet jednotek a poté si za velitelské body (o nich později) dokoupíte jednotky, které potřebujete. Na začátku mise máte jednotek, spíš bych řekl, méně než nepřítel. Jistě, teď spousta hardcore strategických mozků zajásalo, ale brr, WiC je určena masivnímu trhu a hardcore masivní trh netvoří. Vaším způsobem jak získat purpurové srdce je pomocí tzv. Ultimátky. Jestli se ptáte, proč do realistické RTS pletu nejlepší kouzla hrdinů z Doty (Warcraft 3: TFT), tak věřte, že je to na místě. Každá jednotka má svoji Ultimátku, což je vlastně schopnost, která vám pomůže zvrátit průběh celé bitky. Třeba obrněný transportér Bradley má speciální schopnost, že vystřelí LAW naváděnou raketu. Tato SS se znovu nabije během nějakých 25 vteřin. Druhou schopností je tzv. Smoke, což představuje klasický dým, který vám pomůže utéct v případě špatného stavu situace. U pěchoty jsou to třeba granáty. Prostě každá spojenecká jednotka má svoji vlastní SS.

A ako sa to hrá – grafika
Proč že to pletu grafiku s hratelností? No, protože grafika je zde hratelnost. Po nějaké době hraní jsem zjistil, že skoro polovinu herního času jen rotuji kamerou a sleduji dění na okolním bojišti. Můžete mi věřit, že takovýto zážitek jsem nezažil zatím snad u žádné FPS ani RTS. Všude lítají kulky, všechno vybuchuje. Vidíte, jak z dálky plachtí minometná střela, která se brzo rozmázne o blízky tank, prostě super. Ovšem není to jenom grafika, kterou je hra živa. Je tu i jistá dávka nevypočitatelnosti. Jestli jste někdy chtěli aplikovat pravidlo: „Žádný plán nepřežije první kontakt s nepřítelem,“ doteď jste měli smůlu, až teď je to tu. Vojáčci zde opravdu střílejí, takže ne každý výstřel je přesný, ovšem když už je přesný, povětšinou to znamená knock-out nepřítele. Jednou jsem se snažil zatlačit pěší jednotku z okrajové částí města. Byl jsem přesvědčen, že tanky by z raketometů, které někteří třímají v ruce, nebyly nadšené. Tak jsem tam poslal oddíl pěchoty (5 mužů). Jaké pak bylo moje překvapení, že za celým nebezpečím stojí jenom dvojice nepřátel, a to kulometčík a raketometčík. Jakožto relativně zkušený hráč a matematik vím, že dva je míň než pět, a tak bezhlavě útočím, aniž bych použil nějakou speciální vlastnost. Kulometčík moji jednotku zaregistroval a bez mrknutí oka dávkou mé jednotky rozstřílel, jenom dva to přežili, ti ještě dokázali před svým posledním sbohem oddělat raketometčíka. Ovšem jsou zde i situace obrácené. Kde jste vy schopni ubránit se i relativně většímu počtu jednotek.

Jenom jedna cihla ve zdi
Tak nějak se budete cítit. Oproti jinému RTS světu zde všechno budí dojem, že vy řídíte relativně malou jednotku ve velkém hnutí. Všude kolem budou další oddíly, které vám sem tam pomůžou a které taky hezky spamují ve vysílačce. Takže když vy obsadíte střed města, zakempíte, zatímco nějaké jiné oddíly se postarají o další úkol.

V této hře se definitivně můžete rozloučit se systémem budování a těžení. Na začátku máte jednotky, za různé splněné úkoly dostanete tzv. velitelské body, směnitelné za nějakou další jednotku, kterou si nakliknete v bindovacím menu. Po zvolení si vyberete již obsazené místo na mapě, na které vám budou vrtulníkem převezeny objednané materiály. Případně přiletí letadlo a pěchota předvede efektivní výsadek (s otevřeným padákem).

Atmosféra, tak zní to slovo, které vám nedá spát. V této hře je totiž extrémně hustá. Tu evakuujete části města a tu zachraňujete nějakého vysoko postaveného odboráře. Nejvíc atmosféricky ovšem působí in-game animace, jež jsou vážně dobře ztvárněny. Třeba ta s holčičkou, která sleduje výsadek stovky ruských vojáků, ve vás nezanechá prázdno. Úžas. Spíše Operace Flashpoint nežli třeba Command & Conquer!

Verdikt?
WiC není RTS v pravém slova smyslu, je to spíš o atmosféře a o grafice. Spíš než jako z RTS z toho budete mít pocit jako z nějaké super povedené FPS. Stojí zato koupit si tuto hru? Pokud máte rádi RTS, tak ano. A pokud ne? Tak taky určitě ano. WiC je hra, která by mohla být zábavná snad pro každého (což mi připomíná: kdy jsem byl naposledy takhle optimistický?). Hodnocení mluví samo za sebe...