GAMEPLANET

Mezi ošlehanými hráčskými veterány by se jistě našlo jen málo těch, kteří by si nevybavili a se slzou v oku čas od času nezavzpomínali na vynikající dvoudílnou sérii akčních vesmírných stříleček z dílny britského vývojářského týmu The Bitmap Brothers, která počátkem roku 1988 vtrhla na světlo světa nikým neočekávána pod tajemným titulem Xenon. Jak původní hra, tak i její pokračování se dočkalo nespočtu zasloužených a (vzhledem k dnešku díkybohu rovněž) povedených konverzí na nejrůznější herní systémy té doby.

Kritika byla u vytržení, hráči slintali blahem. Jinak snad ani nelze popsat tehdejší bouřlivou atmosféru, kterou Xenon vyvolal. Sláva ho však k smůle většiny pozdější hráčské generace časem naprosto nečekaně zvolna opouštěla. Přitom by se tento vesmírný ruce i nervy destruující opus mohl bez váhání zařadit do síně slávy po boku těch největších klasik jako je třeba Prince of Persia či Tetris. Xenon když už ne přímo založil žánr vesmírných akcí, tak přinejmenším zásadním způsobem redefinoval jeho možnosti a o pěknou řádku let mu prodloužil životnost. Tedy něco na způsob oidipovského komplexu ala Doom a Wolfenstein 3D.

Ať už je to ale pro vás stará známá věc nebo mě považujete za e-geronta, kterému už nezbylo nic lepšího než žvatlat o dávno zapomenutých a vyčpělých herních vykopávkách, nastražte, prosím, na moment uši. Ke slovu totiž přichází přímý následovník výše zmiňovaných her. A (pochváleni budiž všichni multimediální bohové) při jeho porodu opět asistovali staří známí z The Bitmap Brothers. Veteráni tudíž nemusí mít strach, že by se jejich svatého grálu dotkla nějaká tvůrčí nedochůdčata a pro nováčky je profesionální tým, stojící za řadou geniálních a skvěle hodnocených komerčních produktů, alespoň jakous takous zárukou kvality.

V rodném listu novorozence stálo před pěti lety (ano, hra už má nějaký ten pátek za sebou, ale to nám snad nemusí vadit) asi toto: ambice vysoké, porodní váha rovná jedné úrovni, vzhled filmové hvězdy, rychlost steroidy dobře živeného atleta. Ach, to vám asi příliš neřeklo, tak jinak. Xenon 2000: Project PCF vyšel, jak už sám název napovídá, v roce 2000 zdarma na CD příloze britského herního magazínu PC Format a vytvořen byl vlastně jen na základě jeho objednávky. Fakticky doprovázel tématický článek o tvorbě her, za nímž opět stáli lidičky z TBB. Na svou dobu tak vznikl nejen ojedinělý, ale i velmi smělý a nadějemi zatížený projekt, který se měl během několika dalších měsíců dočkat nových úrovní a hlavně editoru, po němž hráči tolik volali, a který by celý text v časopise tak nějak aktivně opodstatnil.

Leč, jak už to tak mnohdy bývá, nakonec vše nedopadlo tak, jak bylo prvotně zamýšleno. Netřeba ale věšet hlavu, i samotný Xenon 2000 tak, jak jej měli možnost otestovat čtenáři PCF, stojí rozhodně za hřích. A jeho největší (bohužel či bohudík snad rovněž jedinou, ale o to podstatnější) slabinou je přítomnost pouhé jedné jediné úrovně. Ta sice rozhodně nepatří k nejkratším a je rozdělena hned na několik pomyslných sub-úseků, ale přesto nás tato skutečnost bezesporu zamrzí. Zvlášť, když povážíme, jak dobrý dojem titul dělá a jaký mohl skýtat potenciál.

Už původní Xenon, ale zejména pak jeho následovník, proslul brutální obtížností, která nejednoho borce zcela odradila, naprosto znechutila či přinejmenším silně nervově pocuchala. K jejich vlastní škodě, dovolil bych si dodat. Kdo vytrval, nenechal se zviklat nekonečným opakováním týchž úrovní a přimhouřil oko při nespočetných explozích vlastního korábu, byl odměněn nejen královskou hratelností, skvělým game designem, fajnovou grafikou a příjemnou hudbou, ale i pocitem jakési vkusně zasloužené a pracně docílené nadřazenosti nad ostatními (méně úspěšnými) hráči. Tato libůstka zůstala zčásti vlastní i potomkovi z prahu nového milénia. Byť už Xenon 2000: Project PCF nepatří mezi obtížností z řady naprosto vybočující počiny, na jeho pokoření si mohou stále brousit zoubky jen ti ostřílenější z nás, a to je setsakramentsky dobře.

Hra takřka ve všech směrech následuje trendy, které na sklonku let osmdesátých položil už legendární a tolikrát zmíněný Xenon 2: Megablast. Stále pilotujete loďku, se kterou se řítíte vesmírem odspodu nahoru, a snažíte se zlikvidovat; případně vyhnout se, na první pohled nekonečné řadě nepřátel, která se na vás valí skoro ze všech stran. Do to musíte tu a tam bojovat i s neživými nástrahami vesmíru jako je několik „tříd“ meteoritů a dalších šutráků, vyhýbat se občas objevivším se stěnám a koridorům, nebo inteligentně použít nějaký ten vesmírem volně poletující bonus v podobě maskování či „schopnosti“ podletět blížící se překážku; to v případě, že se dostanete takříkajíc do slepé uličky.

Na tom všem je přitom nesmírně sexy, že to stále vypadá jako klasický Xenon (platí o hratelnosti, nepřátelích, level designu atd.), ovšem v současném a opravdu působivém vizuálním zpracování. Do zcela aktuálních kousků (komerčního ražení zejména) mu sice nějaký ten dech-beroucí efekt či exploze chybí, ale kdo by si tím lámal hlavu. Hlavně, že se TO dobře hraje. Když se pak podívám na soudobé pokusy o oživení téhož žánru, musím jen s uznáním pokývat hlavou nad nezpochybnitelným umem pánu z TBB. Zkušenosti a schopnosti se prostě nezapřou a hlavně nezapomínají. Škoda, že je dnes již nelze v obdobném produktu na komerční bázi patrně nijak smysluplně zužitkovat. Každopádně Xenon 2000 jasně dokazuje, že to jde i bez všech těch 3D akcelerací, vyhlazování, prostorového zvuku a experimentů s „myšoidním“ ovládáním.

Pekelná hratelnost, příjemná rychlost, uchu lahodící (byť mírně monotématické) ozvučení, pestrá paleta nepřátel, rozličné bonusy a zbraně. To je to, co symbolizuje a vlastně vždy symbolizovalo každého objevivšího Xenona. Už ani nevím, o čem tu vlastně mluvím. Okamžitě přestaňte se čtením a vrhněte se na stahování tohoto freeware klenotu. To je rozkaz!